Tradice jako konkurenční výhoda
Český design hraček není náhodná epizoda – jde o obor s více než stoletou kontinuitou a několika ikonami, které zná i zahraničí. Z této tradice čerpají dodnes výrobci, školy i současní autoři. Soutěž Design správné hračky na tuto linii vědomě navazuje a přidává jí nový obsah pro další generaci.
Kořeny – lidové hračky
Od betlémů a dřevěných koníků k moderním hračkám
Kořeny české hračky sahají do venkovských řezbářských oblastí, kde vznikaly lidové dřevěné a textilní hračky – betlémy, koníci, vozíčky a figurky vyráběné v malých sériích. Typické byly jednoduché tvary, jasná silueta a vysoká odolnost pro každodenní používání. Pojem „designér“ tehdy neexistoval, ale základní principy dobrého návrhu byly přítomné už tam.
Modernisté a světové ikony
Od Ladislava Sutnara k Libuši Niklové
Ve 20. století se tvorba hraček postupně profesionalizovala. K moderní podobě českého designu hraček přispěla například dřevěná zvířátka a stavebnice s jasnou geometrií a důrazem na funkci a čitelnost tvaru. Výjimečnou kapitolou je tvorba Libuše Niklové, autorky více než dvou set třiceti originálních nafukovacích hraček. Její harmonikové hračky – kočka, buvol, housenka a další – zaznamenaly mimořádný světový úspěch a byly vyváženy do celé řady zemí.
Současná tovární výroba
Průmyslový design pro děti
Vedle drobných výrobců dřevěných hraček na tuto tradici navazují značky jako Detoa, Kovap, Směr, JAS, Merkur, které i v průběhu 20. století a po roce 1989 dál rozvíjejí charakteristický rukopis české hračky. Stejnou linii dnes reprezentuje také obnovená výroba ikonické figurky Igráčka, která dětem srozumitelně přibližuje svět profesí a každodenních rolí.
Designová DNA české hračky
Co je typické pro českou hračku
Z historického vývoje se postupně vytříbila „designová DNA“ české hračky:
- jednoduchý, dobře čitelný tvar
- logická a pochopitelná mechanika hry
- důraz na odolnost a dlouhou životnost
- vzdělávací nebo rozvojový rozměr
- kultivovaný vizuální styl bez zbytečného balastu
Design správné hračky tuto DNA nezamyká do minulosti – bere ji jako základní vstup a posouvá ji dál prostřednictvím mladých autorů, nových materiálů a technologií.